Termíny závodů pro rok 2022: Termínovka ¦ Přihlášky na závody

1.10. Běh města Příbrami dětské závody Propozice Přihlášky (279)
2.10. Hořovický cvoček Propozice Přihlášky (36)
8.10. Běh Bohutínem dětské závody Propozice Přihlášky (16)
logo BBP

Brdský běžecký pohár - výsledky



4timing
Coworking Příbram z.s.


Gahler foto
Pejšův mlýn Čerstvé saláty Mayas
Pivovar Podlesí
CNC obrábění Pavlišen
Turek reality
Author Sedláček


Spartatlon 2022 online tracking


5.11. - Rožmitálský cyklokros - přihlášky,
web, video 2021


8.10. - Běh Bohutínem - propozice


2.10. - Hořovický cvoček Propozice, 36. ročník


Článek idnes:
Jiří Kopáč nejen vítěz běhu na Plešivec


28.10. - Sokolský běh republiky - Dobříš - pořádá Sportovní akademie Dobříš v zámeckém parku


Článek idnes:
Běchovický rekordman Vladimír Kříž


Vyhlášení poháru se bude konat stejně jako v loňském roce na Novém Rybníku formou štafetového závodu dvojic v sobotu 26.11. štafety se budou konat v dětské i dospělé verzi.



Nový světový rekord v běhu na 24 hodin má hodnotu 319,6km. Opět ho překonal Litevec Alexandr Sorokin, tentokrát na ME v běhu na 24 hodin ve Veroně. Ke svému minulému světovému rekordu přidal dalších 10 km. Držel celodenní tempo 4:30/km. více


Trasa hlavního závodu běhu města Příbrami dozná určitých změn. Na trase probíhá rekonstrukce mostku u Fialova rybníku. foto, foto


Prvním závodem v dalším ročníku poháru bude 14.1.2023 - Běh partyzánskou stezkou, pořádá SK Slavoj Osek


8.10. - Tour de Brdy
přihlášky, propozice v docx, mapa, gpx soubor

Výsledky posledního závodu:
10.9.2022 - Běh Kovohutěmi

Pořadí žen v cíli Čas
1. Churaňová Radka TJ Lokomotiva Trutnov 00:49:43
2. Grygarová Jana Kokrdov 00:54:04
3. Frantová Andrea Loko Beroun 00:55:49
4. Skalková Natálie Praha 5 00:56:07
5. Riegerová Michaela Vyběhej se, Příbram 00:56:34
6. Dziegielewska Ewelina Praha 00:57:22
7. Čížková Martina Příbram 00:59:12
8. Řechková Svatava Oxygen Příbram 01:00:47
9. Sajdlová Jana Žižkovký Tygři 01:01:22
10. Stibalová Petra Broumy 01:01:25
11. Rosolová Ivana TK Zdice 01:01:30
12. Landauerová Radka Příbram 01:01:58
13. Mališová Karla USK Praha 01:03:01
14. Fraňková Andrea Praha 6 01:04:16
16. Honzáková Jiřina CZ 01:04:30
17. Kafková Lucie Zdice 01:04:39
18. Vystydová Simona Dublovice 01:04:50
19. Karasová Kristýna 01:05:31
20. Hartmanová Stanislava --- 01:06:41
21. Kaiserová Jiřina Příbram 01:07:24
Výsledky od pořadatelů:

Výsledky: Děti, Mílaři, 12km

Pořadí mužů v cíli Čas
1. Novák Vojta J+V team 00:42:13
2. Hochmut Milan Spartak Rožmitál 00:42:41
3. Zeman Zdeněk Blatná 00:42:44
4. Budil Roman PK VYTRVALCI RB 00:43:59
5. Skalička Jan Triklub Příbram 00:44:38
6. Minařík Petr Rokycany 00:44:51
7. Pazdera Lukáš VSK Univerzita Brno 00:45:14
8. Kupidlovský Daniel Stodůlky 00:46:04
9. Sajdl Martin Žižkovský tygři 00:46:59
10. Švarc Petr Triklub Příbram 00:47:23
11. Svatoň Jan Radost Praha 00:48:22
12. Svatoň Michal 00:50:33
13. Franěk Ondřej Praha 6 00:50:36
14. Dražan Jaroslav Triatlon Team Příbram 00:51:03
15. Sedlák František Praha 00:51:55
16. Kahoun Filip HC Dobříš 00:52:16
17. Fröhr Jan Milevsko 00:52:35
18. Pudil Jaroslav m2 sport bečvář strakonice 00:52:52
19. Karas Tomáš Internet Příbram 00:53:12
20. Jilg Petr CAMINO 00:53:17

Pokud by se někdo zbavoval staré, ale ještě funční LCD televize/monitoru od 80cm s HDMI nebo tiskáren USB i síťových, stačí nám napsat, vyzvedneme, lepší i vykoupíme. 4timing.cz.

Časomíra Brdského poháru 4timing hledá posily z řad sportovních nadšenců. Nabízíme práci zejména na soboty, vše naučíme. Stačí se ozvat. Až na několik výjimek, příjemný kolektiv.


Průběžné pořadí poháru TOP 10:
Pořadí mužů do 69 letBody
1. Vitásek Josef Buková2420
2. Čechura Jaroslav Cykloservex Chotěšov2252
3. Butzke Petr Kotva Braník2214
4. Dvořák Petr Team Internet Pb1940
5. Novák Michal Dobříš1548
6. Turek Jiří Chaloupky1350
7. Svátek Lubomír Praha723
8. Raschman Robert Mníšek pod Brdy555
9. Dolejš Rudolf JIKO Čácha Sušice550
10. Vokáč Roman Zdice400
Kompletní pořadí, Jednotlivé závody
2021 ¦ 2020 ¦ 2019 ¦ 2018 ¦ 2017 ¦ 2016 ¦ 2015 ¦ 2014

Texty Petra Butzkeho

Jak jsem neběžel na Dobříši

Anglický park, staleté stromy, pěšinky, mazlavé blátíčko na cestě po nočním dešti. Závěr každého okruhu do kopce, se serpentýnou, s nekonečnou loukou. Celé nekonečné dvě stovky metrů. Cesta se stočí doleva pod oblouk, který i na Dobříši, promění kousek louky na skoro olympijský atletický stánek. Takhle jsem to měl v neděli před očima. Realita byla jinde. V týdnu před závodem to běhalo, rychle, svižně a uvolněně. Kilometry naskakovaly. Jen lehce to píchlo kolem achilovky. Přeběhnout to přes bolest, proč by to nemělo jít? Pak bez další výstrahy, bolest ukrutná. Něco jako žhavé železo do nohy. Tělo vystavilo stopku. Jestli únava materiálu, nebo výzva k meditaci, nebo zaklepání stáří, kdo ví? Pajdání i při chůzi, neopatrný krok, a člověk syčí bolestí jak stádo zmijí. Krásné a rozběhlé jsoucno si vynutilo pauzu. Dá se jezdit na kole, plavat v bazénu, v rybníku, v nádrži v Bohutíně. Mimochodem, v Bohutíně, jsou léčebné účinky na tu pajdavou nohu největší. Bohutínskou nádrží protéká chladná brdská voda, čím studenější, tím léčivější. Uběhnout ani dva kroky bolest nedovolí. Dobříš jsem vynechal. S dvanáctou hodinou v neděli, v anglickém parku, přes osmdesát párů běžeckých bot začalo tisknout dezén podešví do trati závodu. V Příbrami v tu chvíli začaly v ten samý okamžik vyzvánět přenádherně vyladěné zvony ze Svaté hory. Skočil jsem do Nováku a v příbramském stříbře plaval tam a zpátky a ještě jednou k tomu. A tak jsem neběžel na Dobříši, neviděl Sašův podvrknutý kotník, umazaná trika od blátíčka, tu a tam se někdo vymetl. Nalokal jsem se vody v rybníce. Na příští závody ale jedu. Se zanícenou achilovkou. Když to ještě nepůjde běžet, alespoň jako zanícený divák. Tuhle závislost jsem si nechtěl přiznat….

Petr Butzke


O tom jak v Bezděkově lilo jako z konve

Slunce letos do Bezděkova na čtvrtý ročník Běhu krajem J. J. Ryby přes vodou naplněné mraky neprosvítilo. Shůry se lily provazy vody. Noční průtrž nacucala louku a z cest na trati vytvořila potoky, z každé prohlubně kaluž do půli lýtek. Louku zdobila brána, která z ní udělala atletický stánek, sice notně promoklý, ale dokonale připravený na velké výkony. Rodičové přivezli do té sobotní sloty děvčata, kluky, dorostenky i dorostence. Všichni běželi, v měkké podmáčené trávě, kamenitou cestou, přes kaluže, které se musely proběhnout, voda nevoda. Nic pro padavky. Po pravdě, i to je smysl Brdského běžeckého poháru. Ukázal se i třemšínský medvěd. Je to bezděkovská specialita, že předává medaile i místní fauna. Voda vymlela a vyprofilovala přes deštivou noc trasu hlavního závodu do dokonalého krosu. Běželo se občas potokem, který ještě včera byl jen kamenitou lesní cestou, několik louží, ta poslední v seběhu k cíli by vydala na tři plavecká tempa, vody do ní nateklo opravdu po kolena. A hned po tom šotolina jako na horské cestě pod Matterhornem. Brdy připravily zážitek, který v paměti bledne pomaleji. Kdy se to stane, aby běžci v cíli byli dokonale vysprchováni s vypraným dresem a botami. Možná jsme mohli na startu nabízet lahvičku se šampónem. Každý by cílem probíhal jako po lázni a s oblakem parfému. Co určitě nechybělo, tak to byl oblak euforie, protože, a to je stará zkušenost, nevšední podmínky přinášejí nevšední vzpomínky. A ty si sebou poneseme, zůstanou, i jako ty fotky se stupni vítězů, s jeleními parohy nad hlavami dekorovaných.

Petr Butzke

Zapomenuté věci z Bezděkova


O tom, že není závod jako závod!

Není závod jako závod, a o tom tohle povídání je, občas je podnik s nábojem většího kalibru. Trochu stresu, ale ne ráno před startem, ten přirozený a zdravý adrenalin. Lechtání v krajině kolem soláru přichází pořadatelům už měsíc předem. Tělo je objato pocitem, co všechno se musí sehnat, vyjednat, vyprosit, vydiskutovat, přesvědčit toho a onoho, nezapomenout mu poděkovat, protože si to opravdu zaslouží, třeba za pár peněz, kterými k tomu, aby se závod zapsal do podvědomí, pomohl. Začne odškrtávání seznamu co se už stihlo zařídit. Objednat medaile, poháry pro vítěze, ceny pro běžecké naděje, zahnat pochybnosti, zda junioři a juniorky můžou bez dohledu zákonných zástupců být obdarováni nápojem, ne zrovna pro řidiče, mít dostatek něčeho do volátka pro vítěze, ty druhé, třetí až šesté, protože naše pódium je pro šest nejlepších v kategorii. Domluvit se s Božanem, protože on uvaří kotel nějaké dobroty, domluvit pivo v Březnici, Herold totiž, patří ke špičkové hand made výrobě a k malým místním pokladům. Připravit dětské závody, čím větší účast, tím líp. Atletický potěr v akci na louce, se zaujetím sobě vlastním, to stojí za trochu zvýšené námahy. Pokosit dlouhou lesní trávu na juniorské trase, domluvit na obci, a pan starosta nám fandí, posekání louky, aby bylo dost Pejšovy mouky, aby se stihlo natrasovat, připravit ozvučení areálu.

Co se musí, to je zjednat časomíru, 4timing, jak jinak, a specialistu, taky 4timing, aby přemluvil ventilátor k činnosti. Ten ventilátor, který umí udělat z tiché louky sportovní stadión, umí nafouknout bránu, která musí nutně zdobit závody Brdského běžeckého poháru. Bez brány by něco trochu chybělo, jako když na pouti chybí řetízák, střelnice s krepovými růžemi a labutě. Už jen detaily, vynosit lavice, připravit odpadkové koše, zařídit koordinaci na parkovišti, s tím nám pomůže profík policista a hlavně, nezapomenout za staré hasičárny přivézt bednu, dát ceduli „Závod“ v Bezděkově na odbočce u autobusové zastávky, mít lékárničku, přihlašovací formuláře pro všechny, kdo chtějí svou účastí překvapit na poslední chvíli. Pro partu, která chce ten závod uspořádat je to jiné, než jen přijet, vyhrát a hurá domů. Je to jiný zážitek, a taky trochu toho lechtání kolem soláru, aby to klaplo.

Takže dvacátého srpna, časně ráno, na louce, v Bezděkově, v plné formě…

Petr Butzke


O tom, jak se běží a kecá

Říká se tomu kecací tempo. Nohy se líně převalují od paty přes špičku, pravá přes levou a obráceně. Prázdninové a letní líno. Takhle nějak to bylo v neděli okolo desáté na Kolvíně. Pak se té společnosti klusajísích jedinců otevřela pláň s Padrťskými rybníky. Tohle místo vždy přinese trochu adventní pocit. Kus smutné nostalgie, kus k zamyšlení, kus k pokoře. Hladiny rybníků ženou svoje vlnky po směru větru. A poženou i zítra, pozítří a i potom. Kdyby byly pod nohy naházené všechny klacky světa, kotníky okopané, kdyby stála zeď blbosti, kterou nejde zdolat, tady budou ty hladiny, rákosí se bude kývat tam a sem, listí na dubech zašumí, listí, které ví že na podzim bude plachtit s větrem k zemi. Až bude pondělí, stojí za to chvilku zaklonit hlavu. Nedělní, prázdninové a letní líno v kecacím tempu tam bude, i ty hladiny, rákosí a listí.

Petr Butzke

P.S. ….na tomhle výběhu se zatoulali brdskými hvozdy plzeňáci, parta, co rozběhává Hořovicko, Brdoběžci, Brdská smečka a skoro celá Březnická tréninková skupina, volně piánko a svátečně…


O tom velikém vedru

Je léto a tak nám přitápí, lehce nad třicet stupňů Celsiovy stupnice. Pivní kuželky v lednici se rosí, nabízejí se jako holky v Perlovce a svádějí ke hříchu. Při odpoledni je moc vedro a moc teplo a slunce moc připaluje skrze ozonovou díru, všichni jsou už dávno na zahrádce u hospody, plné sklenice cinkají, hovory letí nad hlavami. Ideální stav pro tohle povětří, hlava v putyce, nohy v lavóru. Dost důvodů natáhnout ruku pro orosené potěšení. Trénink počká, zítra nebo pozítří se to doběhá. A pak boj svědomí, jak to zodpovědět strýčkovi Garminovi. Taky mám nový raketový boty. Přichází zlom. Žádné natažení ruky pro pivsona, ale nazutí. Těch nových raketových bot. Užít si lázeň v potu, slunci a vedru, vzduchu, který sviští kolem hlavy. Má to výhodu. Znásobí to těšení na hříšek s orosenou kuželkou. Dostaví se pocit překonaného fyzikálního zákona, jako že třeba voda teče sama do kopce, proti gravitaci a vesmírným zvyklostem, provedeno tím, čemu se říká morál. Teď teprve přišel čas, aby to zasyčelo a zachutnalo.

Hezké léto!

Petr Butzke


Školní rok předal dveře prázdninám.

Školní rok za sebou praštil dveřmi a sladké prázdninovo zaplavilo vše vůkol. Cesty do prázdninových destinací se zaplnily auty, v autech a na autech je našlapán matroš, bez kterého se prázdniny neobejdou. Kola, kolobrndy, skejty, brejle na plavání, šnorchl, ploutve, nafukovací piáno a kytara, botky běhačky, byl by to dlouhý seznam.

Začátek prázdnin přinesl i několik sportovních událostí. V Příbrami se v sobotu plaval v rybníce, jel na kole a běžel kolem toho rybníka krátký olympijský triatlon, a ne ledajaký, mistrovství republiky. Triatlonoví specialisté z Příbrami a okolí nemohli chybět, Honzové Hradecký a Šneberger, Petr Švarc, Saša Pavlišen, Zbyněk Mach, Ficovi, všichni tři, Natálie Fraňková… Někde to i cinklo, a tady je na místě gratulace!

V sobotu se ze Sedlece – Prčice běžel další závod, na Javorovou skálu. Letos jako součást běžeckého seriálu Běžec Podblanicka a Maratonstav Českého poháru v běhu do vrchu. Tvrdých šest kilometrů do kopce s převýšením 320 metrů.

A aby těch republikových mistrovství nebylo dost, tak se letošní nedělní běh Lochovice – Plešivec, konal jako MČR veteránů v běhu do vrchu, běh Brdského běžeckého poháru a Maratonstav Českého poháru v běhu do vrchu. Tahle trasa je známá, tak to do vrchu nepotřebuje vysvětlení, jen snad to, že na 5,6 kilometrech se cesta zvedne o krásných tři sta padesát metrů, od hladiny Litavky, letos plné vody, k olympijské výšině. Plešivec je brdský Olymp, proto olympijské. Až na vyhlídku na Tok a ostatní nejvyšší kopce opravdu široko daleko. A tak kdo se dnes proběhl v silnější konkurenci až na bednu, a k tomu má tu kliku, že už je veterán a netrápí ho přílišné mládí, tak byl při vyhlašování vítězů dekorován medailí z opravdového mistrovství téhle republiky. Na bednu si mezi ženami vyběhly Míša Riegrová, Péťa Stibalová, Jana Turečková, Svatka Řechková a Miládka Bartošová. Dámy klobouk dolů. Tady prostě platí, „kdo to umí?“. Vy ano! V pánské části startovního pole se republikovým mistrovským medailím proběhli Tomáš Karas, Pepa Rendl, Petr Jilg, Michal Dražan, Pepa Vitásek, …

To prázdninovo rozlité po kraji trochu četnost závodů sníží, ale budou. BBP pokračuje až v srpnu, čtrnáctého, Žebráckou pětadvacítkou. 20. srpna je sraz na té tiché louce v Bezděkově pod Třemšínem. Trochu ji rozjásáme, medvěd třeba už zase od března trochu povyrost a bude se chtít kamarádit. Začneme brzo ráno. Tak trochu i tréninkem na časné vstávání do školy. Od capartů až po veterány, i ty dnes dekorované, proběhneme krajem Jakuba Jana Ryby. Poslední prázdninová neděle je tradičně věnována výletu na Karlštejn. Tým Standy Krtka připraví důstojný závodní konec prázdnin. Už po desáté! A potom s příchodem září a meteorologického podzimu finálová šňůra závodů, třeba to už ani nebude na trenky, zase se budou hodit čelenky rukavice až do pohárového finále. Je na co se těšit. Bez toho těšení by nebylo slunce v duši, ale to těšení tady je, dobře nám tak.

Petr Butzke


Běh v srdci Brd

Květen umí přinést mraky s plochými dny. Loudají se pomalu nad krajinou. Chvílemi dovolí slunci ozářit svět trochou léta, občas pošlou na zem stín, tak půl na půl. Teplota sotva lízne dvacet stupňů. A když to takhle vyjde, se sluncem půl na půl a s teplotou do dvaceti stupňů, tak se chce běžet v květnové zeleni, dopředu a rychle. V neděli to přesně vyšlo na hřišti v Bohutíně a nad celými centrálními Brdy. Rychle tu proběhlo sto a jedno dítě po trávníku kvality golfového greenu, pod bránou Brdského běžeckého poháru, a body do pořadí v celkovém hodnocení se jen sypaly.

Pro ty, kteří to dětské období mají jako dávno minulou epochu, těm běh rychle a dopředu nabídnul dvanáctku nebo pětadvacítku. V kilometrech! Brdská pětadvacítka vyběhne na nejvyšší místo široko daleko, doslova. Vyšší místo přesně severním směrem, není až k Severnímu moři! Tok je, i když nemá zrovna skalnatý vrchol opravdu nejvyšší masiv široko daleko. A na Tok vede trasa Brdské pětadvacítky. S předkopcem na Třemošnou. Čistá běžecká dřina. Brdská dvanáctka, upozorňuju opět, v kilometrech, nabízí krásnou trasu, kde je prvních pět kilometrů do kopce, ale protože start a cíl je na greenu v Bohutíně, tak druhá půlka závodu klesá. Dvanáct nebo pětadvacet kilometrů, pod mraky s plochými dny, v teplotě do dvacítky a sluncem půl na půl, jsme běželi dopředu a rychle.

Petr Butzke


Dražovka jako pocukrovaná kremrole

Počasí si asi řeklo, že vyzkouší jak otužilá je běžecká populace. Předem nutno říct, obstáli jsme. Ani ranní bílá krajina neodradila bodů lačných běžců od úmyslu potýrat tělo v lesoparku Dražovka v Hořovicích. A zase, jako všude kde jsou dětské závody, od capartů až po veterány. Červená tatra byla na svém místě pod táhlým kopcem v druhé části okruhu. Aprílové počasí, od krupek po slunce svit. Vše dle očekávání. A letos, letos přišla vzácná návštěva. Přišel Jaroslav Vavřička, nestor hořovických běhů. Tradice závodů na Dražovce, Hořovický cvoček, to nespadlo z nebe. Někdo s tím musel začít a dát si tu spoustu práce, bez které žádný závod nevznikne. A bylo to hodně dávno. To bylo jiné století, nebylo digitální, bylo to vlastně i v jiném státě. Pro představu, běžecké boty, Mizuno, Asics, Salomon, Adidas a jiné, zda krosovky anebo silničky, a jestli ta bota má drop 4 anebo 6 milimetrů, o tom se ani nezdálo, běhalo se v botaskách. Ale to musela být klika aby se sehnaly, protože regály s běžeckými botami a speciálky na to či ono, to v těch dobách byla nenapsaná symfonie budoucnosti. Rád bych tímto Jaroslavu Vavřičkovi poděkoval. Naučil nás jezdit běhat do Hořovic.

Petr Butzke

Pamětníci, Honza Svoboda a Jaroslav Vavřička.


Aquatlon Příbram - nejdřív lázeň a pak výklus

Sport, při kterém je závodníku dopřáno se pořádně nalokat vody v bazénu a pak to jít vyklusat se jmenuje aquatlon. Topení ve vodě trvá čtyři stovky metrů. Na vstřebání vší té vypité vody pak má závodník celých pět kilometrů. V neděli se tento sport provozoval v Příbrami v bazénu a na okruhu kolem Horní Obory. Počasí popřálo dubnové slunce i dubnový sníh.

Mihlo se tam několik známých tváří a nejen v závodě, ale i na bedně. Anička Karasová vyhrála mezi dorostenkami, Natálie Fraňková brala stříbro v juniorkách, Ficových cinklo, i na nevděčnou bramborovou medaili došlo, Tomáš Zikmund, ten to vyhrál celé, Saša Pavlišen bral stříbro v kategorii, Petr Butzke byl první ze dvou v kategorii, Jarda Seifrt si velkoryse místo 400 m dal 450 metrů. Výsledky jsou podrobně na stránkách České triatlonové asociace. Pár fotek na dokreslení atmosféry té sportovní neděle je zde.

Petr Butzke


Jak to mělo být v trenýrkách a nebylo

V posledním březnovém víkendu to slibovalo, že až do příští zimy se kulich a rukavice uloží hluboko do skříně, a z té hlubiny se vyloví trenýrky, a to nejlehčí chladivé a funkční tričko, a že ten víkend po aprílu bude běh v pučící zeleni s vůní květů třešňových, se zpěvem skřivánka někde na nebi, vysoko nad hlavou. Trenky budou muset pár dní počkat, a zase pokorně nasadím čepici, rukavice a navleču dvoje legíny, protože pocitová teplota ve sněžení a větru je kolem mínus pěti stupňů. Běhání nalehko se trochu odkládá, ale už snad ne na dlouho. Ten poslední březnový víkend ale přinesl, krom té ochutnávky jara, nádherný český rekord na půlmaratón. Zaletěla si pro něj do Istanbulu Moira Stewartová. Čas 1:10:14. To nepotřebuje větší komentář. Moiru jsme několikrát viděli i v Příbrami, naposledy na podzim jako členku hvězdné štafety na Příbramském půlmaratónu.

Nezbývá než vyrazit do sněhem pocukrovaného jara, naběhnout pár kilometrů a nechat si zdát o té jedné hodině, deseti minutách a čtrnácti vteřinách.

Petr Butzke


Cerhovice, přes okno teplo, venku na kulicha

Přes okno se počasí tvářilo trenýrkově. Studený východní vítr změnil záměry velké části startovního pole. A tak kalhoty dlouhasy, rukavice, čelenky a čepice opět zdobily outfit běžců na Josefském běhu v Cerhovicích. Loni se závod do josefského svátku netrefil, nešlo to, ale letos, rána na komoru, Josefský běh a na Josefa. Ve slunci, ve větru a už opravdu v probouzejícím se jaru. Kopec v druhém kole závodu protáhl průdušky, teď trošku hvízdají. Ale…trať bez bahna, bez potoka hned po startu, bez sněhu v lese. Vůně země, a to jemné chvění v konečcích prstů, a ten pocit nekonečné dálky za obzorem v lehkém mlžném oparu. Dnes se běželo se zimou za zády k teplejšímu povětří.

Petr Butzke

P.S. Ten ledový vítr z východu přinesl i připomenutí, že dnes nefandíme jenom sobě, ale i lidem, kterým, a nejen to běhání, někdo pod záminkami až opravdu debilních lží, krade a ničí.

Vysoká účast, ale vítězové stále stejní: Zeman a Žáková

Výsledky z Cerhovic: Děti, Celkové, kategorie


Jak to bylo v Bezděkově po sedmi měsících a dvaceti dvou dnech od 21. srpna

Sluníčko plnilo zadání meteorologů, dělat na plné pecky jaro. A na louce v Bezděkově se zase běhalo. Po sedmi měsících a dvaceti dvou dnech byla louka zase ozdobená nafukovací bránou Brdského běžeckého poháru. Parta pořadatelů prožívala to lechtání kolem žaludku. Aby chata byla alespoň zavlažená, aby pro všechny bylo dost čaje, aby si bylo na co sednout, aby trasa měla značení a nikdo nezabloudil, aby se ze staré hasičárny přineslo podium, aby byly medaile a putovní pohár, a sušenky, a odpadkové koše, aby se nezapomnělo objednat to počasí, které způsobí ten skoro jarní třpyt v očích, aby byla časomíra, aby byla švanda, třeba s ochočeným medvědem, aby bylo čím odstartovat závod, aby vůbec někdo přijel… Výběr trasy měl odpovídat tomu, že to je Brdský běžecký pohár. Pořádný kopec nesměl chybět. Trať dovedla závodní peloton až na sedm a padesát tisíc decimetrů nad mořem. Do větší nadmořské výšky závodníky pozve jenom Brdská pětadvacítka. Tak si parta, která 1. ročník uspořádala, udělala radost. Nechyběla trocha dojetí, ale proč ne, když se zakládá tradice, to k tomu patří.

Petr Butzke

P.S. … a to že vítězové v ženské a mužské kategorii, Anita Žáková a Zdeněk Zeman, zaběhli traťové rekordy je jasné …

Výsledky: Celkové, kategorie, muži/ženy, záznam doběhu


Sejdeme se v Bezděkově

Je to trochu schizofrenní, podle meteorologů už od 1. března bude jaro, tedy meteorologické, podle astronomů až 20. března, jaro astronomické. A tak v Bezděkově poběžíme 12. března v zimě i na jaře, podle toho, komu kdo fandíme, jestli meteorologům nebo astronomům. Faktem je, že poběžíme přes dominantu kraje, přes vrch Štěrbinu, to je ten stožár na nejvyšším kopci na obrázku. Asi bych se ale radši přiklonil k astronomům. Než se překulí galaxie, tak to trvá. Meteorologům přejde fronta, počasí je neposlechne a dnes už si nikdo nepamatuje, co bylo v předpovědi předevčírem.

Petr Butzke

P.S. … a záleží na tom? Stejně poběžíme, voda, nevoda, bahno, nebahno, jaro, nejaro, zima, nezima. Máme to zakódované v DNA, a co víc, i v srdci!

Máte se na co těšit, Přihlášky, propozice, FB


Jak to bylo ve Kbelích a na desítce k tomu

První březnová sobota je zasvěcena v obci Kbely, dnes tedy Praha 19, desítce. Ne v lahvi ve stupních prokvašení, ale na silnici a v kilometrech. Trasa vede kolem letiště, do Satalic, pak směrem na Radonice, do Vinoře a opět do Satalic, lehce do kopce, kolem obory, kde jsou stromy plné střepin z bomb, a do Kbel, a tam byl cílový oblouk, čaj a sušenka a bedna. Známých tváří spousta. Dana Svobodová, 1. místo v kategorii, Honza Svoboda, 3. místo, Stáňa Hartmanová, bramborová medaile, Petr Jilg na trati s nádhernou čelenkou BBP. To není zdaleka všechno. Běželi Petr Butzke, Tomáš Uxa, Miládka Bartošová, Petr Kyselý, všichni stálice nebe Brdského běžeckého poháru. Anita Žáková, tentokrát osobák na desítku, 38:22, a to je začátek sezóny! Anetka Uxová s Jardou Šafaříkem ve štafetách vyběhli poslední místo na bedně. Dá se tomu říct líná úplně líná sobota?

Petr Butzke

P.S. … bezvětří, 3o C, zataženo, ideálně…

Dana Svobodová se časem 54:43 na Kbelské desítce zařadila na druhé místo v českých historických tabulkách v silničním běhu na 10 km v kategorii ženy 70+.

1. Hanáková Marie 53:29
2. Svobodová Dana 54:43
3. Dvořáčková Dagmar 55:22

zdroj : atletika.cz - veteránské tabulky,
úředně ověřil a ručí za to stálice Petr Kyselý


Liteň s větrem ve vlasech, a to doslova

První fotky od pořadatelů

Vítr se neproháněl jenom ve vlasech, prohnal se v noci nad areálem liteňského zámku, shodil kus střechy zrovinka do průjezdu do dvora, kudy mělo proběhnout startovní pole 10. ročníku závodu. Organizátoři na poslední chvíli po tomto zásahu vyšší moci museli pozměnit závěr trati.

Po večerní Dražovce čekal na malé velké běžecké naděje druhý podnik BBP. Těch nadějí se sešlo na sto a dvacet. Body se jen sypaly, cinkavé chvilky štěstí na bedně. Ten pohled z bedny, to je jako pohled na svět z koňského hřbetu.

Dospěláci startovali ve dvou vlnách, nejprve hoši, dámy o pět minut později. Čekala na ně téměř suchá trať. Ostrý západní vítr připravoval o tempo na delších rovinkách proti. Jen ta hromada suti, která trochu změnila trasu, by mohla zamrzet. Jenže tenhle závod byl pohoda a opravdový vítr ve vlasech.

Tým pod taktovkou ředitele závodu Standy Krtka odvedl skvělou práci.

Petr Butzke


Jak to bylo na Dražovce, když se setmělo

Slunce se překulilo za Brdy a měsíc vyrazil osvětlit kraj. Na Dražovce se v této konstalaci běželo. A že to byl svátek! Tma a oči neustále oslněné něčí čelovkou, postavy míhající se v šeru. První podnik 9. ročníku Brdského běžeckého poháru. Ani všechny čelovky nepřesvítily měsíc, tomu baterky nedojdou. Suchá trať, bez ledu, sněhu, ta dvě kola v lesoparku přinesla tu správnou závodní atmosféru. Úsměvy, že jsme se po delší době potkali a běželi.

Petr Butzke


Poslední lednový víkend v rychlém větru

Alena, tedy Alena Zárybnická, nám v páteční předpovědi počasí žádné ažůro opravdu neslíbila. Vítr, ten hlavně, déšť, sníh a kombinaci toho všeho. Lednová přiospalost krátkých dnů to vše ještě přiživí. Je potřeba s tím něco dělat. Několik příkladů ze života. Třeba Jarda Čechura si střihnul long run, délce běhu, co je vlastně půlmaratón, se dá říkat long run opravdu bez uzardění. Romana Hrdličková z Hořovické party překulila v lednu úctyhodnou metu 300 km. Saša Pavlišen si v sobotu vyběhl místo na bedně v Českých Budějovicích na winter runu, a hrdě, v dresu Brdské smečky. Taky se běžel Ryba kros. Název by možná naváděl, tak to bylo v asi Třeboni. Chyba lávky, tenhle kros se jmenuje po Milanovi Rybovi, který nešťastně zahynul v u Dolních Míseček v roce 2004. A na tom Ryba krosu v Krčském lese v Praze se sešlo početné závodní pole, skalní běžce Brdského běžeckého poháru nevyjímaje. Vášeň je vášeň. A když k té vášni máme kulicha, rukavice, maratónky a trochu vůle běžet, tak je to s námi dobrý.

Petr Butzke

P.S. … a únor, hned od úterka, nabízí naběhat, co se do těla vejde. Bude se to hodit..

Výsledky Rybakrosu - Pepa Vitásek v Praze až druhý.


O tom jak to všechno skoro usnulo

Tak trochu se přiospalo. Všechno zapadlo do ulit, a s rouškou na hubě se odtáhlo. Bylo to tak vždycky, jen ta rouška je letos bonus navíc. Leden je defilé letargie, defilé krátkých dnů a syrového vzduchu, defilé samoty a nechtění čehokoli. Jenže tu sílu ani ten leden neumučí. Je tam schované to těšení na teplejší povětří. A aby to v tom teplejším povětří běhalo, tak to se musí, i v tom lednu, trochu skousnout vůle. O chtění radši nemluvit, nemyslet, natáhnout dres a vyrazit. Po pár krocích to, že je leden, upadá někam dozadu, nohy se točí v pružném kroku. To běhání potěší bez ohledu na měsíc, i kdyby byl třináctý.

Petr Butzke

P.S. …a v únoru to platí taky, a v březnu, začne vonět země, a zvláštní napětí... pro začátek…se začne plnit startovka na únorovou Dražovku – čelovku a Liteň!


Jak byla Partyzánská stezka neveřejně veřejná

Datum kolem 15. ledna si pravidelně přisvojuje zimní běh v Oseku. Běh, za kterým je trochu víc než jen utíkat. Snad proto už loni proběhlo mnoho běžců trasu od Oseka přes les do Oseka, i když časy hromadným akcím nepřály. Letos nás bylo ještě víc. Někdo dřív anebo později, někdo v jedenáct přesně, na tom nesejde. Ta vzpomínka je důležitá. Bez patosu, víme to a žijeme s tím. Lidská paměť nejde resetovat na tlačítko. A proto se v Oseku druhý lednový víkend běhalo a běhat bude. Pro tu vzpomínku i pro tu vášeň hnát tělo krajinou dopředu.

Petr Butzke

P.S. … a že na lesních křižovatkách povzbuzovali fandové, díky za to, a že v cíli voněl čaj a lidové nápoje, a že jsme běželi a nezapomněli.


O překonání zimních časů

Tak se to překulilo. Cukroví, to vánoční, zmizelo z ubrousků co byly na svátečních talířích. Přeběhlo i pár dnů, kdy se pracuje nepracuje, od svátků do Silvestra. Běžecké závody na leden jsou buď přeškrtnuty červeně, anebo se sunou do možná lepších časů. Najednou je na obzoru černá díra studeného ledna a února. Tma brzo, do jara daleko, předaleko. Sranda na obzoru žádná, zdálo by se. Ale když napadá, je to ale jinak. Znáte tu baladu o dvou krásných tenkých a štíhlých? Jo, jo, jsou z bájných rodů Madshus, Fischer, Atomic, Salomon, Bohemia, Rossignol. Jsou z těch rodů, že když se s nimi dobře namažete, tak vás vezou bílým světem, až vítr bere slova od pusy. Když se ta máza nepovede, jdou přes rty slova, která nejsou v školním řádu mezi těmi, kterými by se školní dítka měla častovat. Bílá nařezaná stopa určuje směr a ty dvě krásné tenké a štíhlé věci připnuté k botám dlouhým skluzem ukrajují cestu. Dá to sílu, vyčistí hlavu a otevře jiný rozměr. Už jste to zkusili?

Petr Butzke

P.S. …že to může bolet? Kdo řekl že ne. Krása není grátis..


Jak to na kótě 667 m.n.m 1. ledna v 11.00 hodin zavonělo osvěžujícími nápoji

Na vrchu Vojna se v 11.00 seběhlo šestnáct běžců aby zvolali do Brd a okolí přání všem běžcům, že aby to běhalo, ve zdraví, to hlavně, protože pak ten zbytek je jen otázka vůle. A to je maličkost, když to jde vůlí. Zavoněl čaj, med, citrón a další přísady a pak to přání do celého roku 2022.

Petr Butzke

P.S. …další sraz na kótě 667 m.n.m se plánuje na za rok…


Sraz na kótě 667, vrch Vojna. 1.1.2022 v 11.00

Seběhneme se na vrchu Vojna. Ne sborovým během. Ten sraz je až nahoře. 1.ledna 2022 v 11 hodin. Vojna se dá vyběhnout severozápadní nebo jihovýchodní stěnou. Bez použití kyslíku. Base camp můžete mít u Pletánků, na Nováku, v Narysově, mapa by ukázala i víc možností. Běžte kudy chcete. Test inteligence je jinde! Doražte nahoru na čas. Na tu jedenáctou. A co nahoře? Setkání s běžci z Příbrami. Přineste si hlt čaje s medem a citrónem anebo jiné posilující nápoje. Popřejeme si pohodovou sezónu a připijeme si na ni. Ve čtvrt na dvanáct vrchol opouštíme, tak to nepromeškejte. Další šance bude až 1.1. 2023.

Petr Butzke


O ponožkách běžcových

Členky ponožkového týmu mají označení, „left“ a „right. Pár kilometrů běhu a členka týmu „left“ zeje dírou v oblasti palce. Nabízí se řešení. Členka týmu „right“ se nastěhuje do pozice „left“ a poraněná členka týmu „left“ se stěhuje na post „right“. Poraněná oblast na ponožce „left“ se posunuje mimo jakoukoli expozici palce pravé nohy, a díra tam prostě zeje, nevadí, popřípadě pomáhá udržovat ventilované klima. Členka týmu „right“, momentálně na pozici „left“, vystavená expozici palce po krátké době zeje úplně stejnou dírou, jako kolegyně „left“, momentálně na pozici „right“. Na scénu vstupuje nový pár ponožek. Jedna z členek týmu, „left“ nebo „right“ je vyřazena z reprezentačního kádru. Na pozici levé nohy nastupuje reprezentantka „left II“. Na ponožce na pravé noze, a je to jedno jestli tam zbyla „left“ anebo „right“, zeje díra, která, jak bylo výše uvedeno nevadí, pomáhá udržovat ventilované klima. Celý proces se cyklicky opakuje, jen ta římská označení stoupají k vyšším metám, a další a další „left“ zaujímají pozici „right“ a „right“ „left“.

Petr Butzke

P.S. …funguje to i na ponožky různých designů, elegance dvou nestejných kusů, je extraordinérní…


O tom adventním běhání

Miluju večerní běhání na začátku adventního času. Tmavé nebe se zdá na dosah ruky. Velebné ticho se rozprostřelo nad krajem. Můžu se rozletět, skoro mimo tělo. Jen ten krok za krokem spojí nohy, krajinu a to něco, co nemá jméno. Všechno to běží pospolu. Psí štěknutí by bylo slyšet přes tři vesnice. Žádný pes ale neštěká. Adventní ticho objalo kraj. Obrovská klenba uzavřela svět v okresním formátu. Dává, i přes tu tmu, pocit bezpečí. Jen tlumený tlukot bot do cesty, občasné posmrknutí a ticho. Ticho jaké je jen v časech nízké oblohy. Svět si ještě nezvykl na překvapivě brzkou tmu. V hodinách, v létě ještě halasných, není teď koho potkat. Krajina se zdá osamělá…

Petr Butzke

P.S. … čelovku sebou, a kde to jde, vystupte z kužele světla. Ta tma není tak černá, jak se říká. A ticho pod nebeskou klenbou je slyšet dál než přes tři vesnice. A taky běžecký krok, a ty boty co se té krajiny sotva dotýkají…


Nedělní probuzení po štafetovém závodě.

V neděli se počasí definitivně překulilo do zimy. V hlavě ještě běží film, ve kterém hraje hlavní roli Novák, ne Jan nebo František Novák, ale rybník Novák. V průduškách to občas trochu hvízdne. Vzpomínka na pohled na rybník přes přivřené oči, grimasu v obličeji, na bleskové štafetové předávky a na zakyselené nohy ještě nezavadla. A pak slavnostní zakončení osmé sezóny. Pódium pro nerychlejší a nejpilnější běžce, medaile, kytky, něco ve skle, diplomy. Osmý ročník je historie. Přišel čas skočit po hlavě do adventu, zamyslet se nad všehomírem. Ten trysk celého roku si zaslouží v prosinci pomalu, ale opravdu pomalu, vyklusat. A taky si v klidu při vánoční vůni v aroma lampě pročíst rozpis závodů kolem ryze českých nejvyšších hor, závodů, které přinese devátý ročník Brdského běžeckého poháru. Čeká na nás, a my čekáme na něj. Na další setkání, na běh s přivřenýma očima, grimasou v obličeji, s větrem ve vlasech, když k oblouku Brdského běžeckého poháru a do cíle je pár kroků…

Petr Butzke

P.S. … přišel čas krosovek, a to staré bláto, které ulpělo v podrážkách sníh umyje, celé je vypere a naleští…


Třeboň a to kolem, zasněná krajina s rybníky, maratónem a půlmaratónem.

První půlka října uletěla. Ochladilo se, stromy předvádějí barvy, které umí nabídnout jenom podzim. Mírná nostalgie se vkrádá do mysli, čas zvolňuje tempo a nebe v podvečer ukazuje tisíc krás. Jenom ten podvečer víc a víc kamarádí s odpolednem.

Brdský běžecký pohár má v říjnu odpočinek, běh v Bohutíně je za námi a až v listopadu se sejdeme na Dražovce a Jarka Kalátová pustí běžce do lesoparku. Kolem legendární tatry, dámy jednou, chlapi dvakrát. Na jihu, v Třeboni, se běžel maratón, půlmaratón, a to vše za účasti známých tváří příbramské běžecké komunity. Běžci z Brd zvyklí na kousky rovin a spoustu kopců, cesty nahoru dolů, se najednou ocitli na trati, kde se kopec prostě nedostaví. Na druhou stranu nekonečné roviny lesních úseků potrápí morál. Běžet se dá svižně. No a nejsvižněji ze všech, kteří se vydali na půl maratónskou trať, běžel Vojta Novák, řečený Vojtaano. Utekl všem. Vyhrál v čase 1:11:05. Co dodat. Jenom fotku, bude. Není to zdaleka všechno.

V kategorii romanticky nazvané „Legendy“ si první místo vyběhla Stáňa Hartmanová. A ještě k tomu, v kategorii „Veterans“, Saša Pavlišen se blýskl skvělým osobákem 1:33:53. A musí se dodat, Hanka Linková a Lída Butzková absolvovaly svůj první, a asi ne poslední půlmaratón. Na Hanku čekala v cíli dvacet a jedna růže. Komu se to sejde, aby v den svých narozenin uběhl dvacet a jeden kilometr. Hodně dobře zaběhl Vlasta Fousek, Miládka Bartošová, Petr Butzke. A celý maratón, svůj asi, slovy, osmdesátý a něco, běžel Per Kyselý. Bylo tam zkrátka lidí od nás jako máku.

Petr Butzke

P.S. …zasněné hladiny rybníků, trochu s nádechem pocitu věčnosti, nádhera. Ale když při cestě zpět vystoupí nad obzor hřeben Brd… Ale to už jsem určitě psal, že jsme si tady vybrali na běhání hezký kraj, a že dobře nám tak…Tak na Dražovce s vyladěnou formou!!!


Běh města Příbrami, nejen v tabulkách výsledků.

V sobotu ráno začalo svítat, někde daleko za Vltavou a slunce vyskočilo na svoji pouť. Večer, a je teď v říjnu ten večer hodně krátký, večer zmizelo někde za Brdy, za Malý Tok a Hradiště, někde daleko na západě. A mezi tím raním objevením a tím večerním ústupem z nebe běžci už zase týrali těla a zkoušeli vůli, bavili se během, dokonce přibrali děti, a zas od jinochů až po veterány, běhali a běhali. A běhali po kousku městského stříbra, které v Příbrami zbylo, a že se ho, toho stříbra, tady ze země dobylo. Nemusí být všechno stříbro kovové. Kde takové místo, jako je Novák a Fialův rybník najdete? Letos sice na tomhle městském stříbře na body vyhrály kachny, ale krásno toho místa tím neutrpělo. Je to báječné, je tam kde běžet, kde se sejít, popovídat si, nespěchat, podívat se na zlátnoucí listy stromů, nadechnout se posledních dnů babího léta a poděkovat, že ve městě takové místo máme. Není potřeba psát dál.

Petr Butzke

P.S. … a zítra přijde oslavná řeč na kopečky nad Hořovicemi a Komárovem, a snad se i ráno, až to slunce zase začne svítat někde daleko za Vltavou, ještě vrátí to babí léto, než se v plném tempu rozběhneme do podzimu.


Běchovice – Praha po sto pětadvacáté!!!

Letošní ročník Běchovic připravil na trati pekárnu, ne úplně obvyklou pro poslední zářijovou neděli. Příbramští běžci ale opět zazářili. Vojta Novák, řečený Vojtaano, v juniorské kategorii vyběhl stříbro. Veteráni taky nezůstali pozadu. Dana Svobodová a Stáňa Hartmanová se umístily ve svých kategoriích na nádherných bronzových pozicích. Honza Svoboda sedmé místo v kategorii. Vláďa Kříž absolvoval svoje padesáté deváté Běchovice! Do té šedesáté účasti držíme palce. Ze známých tváří Brdského běžeckého poháru se tratí prohnali Miládka Bartošová, Petr Kyselý, Petr Janový. Prostě, před výkony veteránů … klobouk dolů.

P.S. … a poznámka k výzkumu nejhnusnějšího kopce na světě. Budu citovat autentický výrok účastníka dnešních Běchovic: „Běžně sprostá slova nepoužívám, ale při hodnocení toho Hrdlořezáku nemůžu jinak, než že je to kur..vský kopec…“ Závěr výzkumu hovoří jasně, mimo několik statisticky nevýznamných odchylek je opravdu nejhnusnější kopec na světě ten, který zrovna běžíte!

Výsledky Příbramáků:
Vojtěch Novák 32:51
Jan Skalička 35:16
Jan Máša 37:46
Veronika Novotná 39:07
Stanislava Hartmanová 51:49
Jan Svoboda (RN 1943) 57:53
Dana Svobodová 58:57
Vladimír Kříž (RN 1943) 1:08:20 - nejvíce účastí
Milada Bartošová 1:15:12

Hlavní událost víkendu – Běchovice!!!

Běchovice, sto dvacátý pátý ročník. Událost pro neděli.

Ale v sobotu výzkumný běžecký tým kompiloval data, která mají potvrdit teorii, že nejhnusnější kopec na světě je ten, který zrovna běžíte. Testy této teorie byly provedeny v Jizerkách na Kristiánovském kopci, v Krkonoších při výběhu z Malé Úpy na Černou horu, na Šumavě při výběhu od pramenů Vltavy kamkoli a samozřejmě byly testovány i všechny dostupné kopce na Brdech, brdské osmidecitisícovky zvláště. Krom toho byly vzaty do testování i všechny kopce, které lze nalézt na trati Vltava runu, to je část Šumavy a Střední Povltaví. Na všech testovaných tratích se jednoznačně prokázalo, že opravdu nejhnusnější kopec na světě je ten, který zrovna běžíte. Statisticky nevýznamnou odchylku způsobil pouze testovací běžec ve francouzském sídle králů, Versailles. Po proběhnutí trati kolem velkého kanálu nebylo možno vyhodnotit základní axiom. Tato trať totiž kopce nemá, je to totální placka. Objevil se ještě jeden případ s chybným vybráním testovací lokality, v maďarském Debrecenu.

Výzkum není uzavřen. Jako poslední data jsou očekávány pocity party příbramských veteránů, kteří před sebou mají věhlasný Hrdlořezák na běchovické desítce tuto neděli.

Petr Butzke


Po hlavě do syrového podzimu, kde? Na letošním přibramském půlmaratonu!

Ochlazení meteorologové předpovídali, a tentokrát to vyšlo se vším všudy. Meteorologický podzim pádí krajinou a astronomický strčil nohu do dveří.

Závody dětí se rozběhly hned po ránu a bojovalo se o umístění urputně a ze všech sil. Po závodě uvolnění na trampolíně, na dětské vodní hřiště to asi moc nelákalo.

Půlmaraton změnil trasu. Zastanu se výhod. Ty pořadatelské jsou jasné, neblokuje se doprava a závod probíhá na kratších okruzích, je to i divácky atraktivní. Uzavřít dopravně kus města, to je organizačně k nohou ušoupání, o průvanu v rozpočtu akce nemluvě. Na původní trase absolvovali běžci na 21 km slovy třináct táhlých kopců, na Nováku je celkem osm krátkých výběhů a toť vše, jinak rovina nebo dokonce mírný skopec. Víc krátkých okruhů udělá z běhu téměř kontaktní sport. Ať už běžíte štafetu, nebo celý ½ M, to častější povzbuzení neleje sílu, i tu o které se už nevědělo, a že už prý není. Ale je. Schovaná tam vzadu, a když jí někdo povzbuzením pomůže, protáhne to krok, funguje to. Kdo běžel, ten to ví moc dobře.

Perlou příbramské akce jsou štafety. Domluvit tým, dresy, nacvičit předávky a pak ta soudržnost party, je to jedno, jestli jdete na výkon nebo pro radost anebo na zkušenou, co to s tělem provede. Je nádhera vidět v akci běžce s velkým B na začátku toho substantiva. Je co okoukat, protože běh, když se umí, to je kus estetiky a krásy. Podíváte-li se do výsledkových listin české atletiky, tak běžci na předních místech dnešního závodu jsou v těchto listinách velmi často citováni.

Pravdou zůstává, že ani mistr světa nevysvětlí, jak to je na trati, když letíte v lehounkých botách, trenkách a tričku. To si musíte zkusit prožít sami. Ta zkušenost je nepřenosná, a tím opravdu nemyslím, že by si hubu měl každý rozbít sám. Zkusit si zakroužit na Nováku a Fialáku, pokud jste to nezkusili. A pak o tom napište. Možná budete sami překvapeni, co vám půjde z pera.

Petr Butzke

P.S. … na Rajčeti najdete nějaké fotky z dnešního běhu. Pokud by se zdálo, že jsou příliš vidět vrásky a šediny, pak to je opravdu celkem známá nedokonalost digitální techniky. A pokud vaše fotka je rozmazaná, tak to je proto, že umíte běžet opravdu rychle, a to je hodno obdivu!!!

Fotky od Petra Butzkeho


Tuháčkův běh v přátelsky sousedské atmosféře.

Už ráno to ukazovalo jasně, mariánské léto skončilo. Dozvuk teplých dnů reprezentovaný rozčílenými sršni, který připravil nebezpečně dobrodružnou chvíli dětským závodům. Způsobil příjezd rychlé záchranky a způsobil pár slzí těm, co se sršni přišli do kontaktu tělo na tělo.

Hlavní závod pro dospěláky v poklidně sousedském duchu ale taky nebyl nuda. Anita Žáková překonala traťový rekord a odvezla si furiantsky slíbených pětsetpade peněz. Ostatní pak, alespoň někteří, triko, letos v žádané růžové. Na bedně byly předvedeny vzorové gymnastické holubičky a hlavně, úsměv úplně pozdního léta. Na tváři i někde uvnitř. A ten vydrží dlouho, až přijde mlhavý sychravý listopad, a v tréninku si budeme stahovat kulicha až na nos, smrkat do rukavic. Ten úsměv uvnitř je tam právě na tyhle časy a moc se bude hodit. To mi věřte.

Petr Butzke

P.S. …a taky se sluší, a to hodně, poděkovat partě nadšenců za to, že ten závod nevzdali a uspořádali. Tradice běhu si to zaslouží, a to místo u říčky, co má křestní jméno Vlčava a příjmení Skalice, to taky.

fotky od Petra Butzkeho


Líný víkend, ale ne, Vltava Run 2021

Byla jednou jedna řeka. Kouzelná řeka. Pak někdo přišel s nápadem na té řece postavit jednu přehradu za druhu. Stalo se, vrátit to nejde. To kouzlo vody se ale neztratilo. Voda ze srdce Šumavy si tajemnou krásu umí podržet. Malše, Blanice, Otava, Lužnice, Sázava i Berounka taky přidají svůj díl. A z té Šumavy až do Prahy kolem té vody napočítáte tři sta šedesát kilometrů pěšinek, cest a silnic. Z hor přes šumavské podhůří, přes rovinu kolem Budějic, přes skalnaté a kopcovité střední Povltaví až do zářezu v krajině pod Závistí, a to už je skoro Praha. Po pěšinkách, cestách a silnicích tou krajinou, od jihu na sever, každý rok běží stovky běžeckých bot běžců. Posunují ze Zadova, až do pražského Bráníka, od rána do večera, od večera do rána až do dalšího odpoledne. V horku, dešti, bouřce, stmíváním, v noční tmě, samotě a chladu s baterkou čelovkou v úzkém kuželu světla, mlhou při rozbřesku, s prvním sluncem, dopředu. Kolem té kouzelné vody, kolem řeky, prožít si, co dokáže parta, tým naladěný na běžeckou vlnu. Na předávkách povzbuzování a shluk lidí. A pak ten usilovný běh a samota, v lese, na polních cestách, pěšinách, kolem rybníků, nekončících stoupáních silnic. V sólo tempu. Je to závod. Přes to soutěžení platí stonásobně, tady je cesta cíl, prožitek jednoho za dvanáct a dvanáct za jednoho. Cestou si i zanadávat, a kdybych to byl býval věděl…, už nikdy, a i hůř, na papír se to nepíše. To je ve vteřině pryč. Po třiceti hodinách, někdo o nějakou tu hodinu míň, někdo víc, proběhnutí štafety pod cílovým obloukem. Dali jsme to…!, Euforie! Koupit se to nedá, musí se to uběhnout. Sladce je v cíli dlouhé cesty. Kdyby se stalo co by se stalo, je to tam, i kdyby vzadu, schovaný. Mysleli jsme ne na sebe, ale na toho, kdo teď zrovna ukrajuje kus té dlouhé cesty za ostatní, jak to běží, ty kopce musí bolet, bolí všichni to víme. A my to běželi, jeden za dvanáct, dvanáct za jednoho.

Petr Butzke

P.S. Parta dvanácti běžců Brdského běžeckého poháru, Brdská smečka, se umístila v závodě Vltava Run 2021 na 18. místě za účasti 272 štafet časem 29 hodin, 17 minut a 13 sekund.


Prázdninový závodní půst pro malé velké atletické talenty se blíží ke konci!!!

21. srpen v Bezděkově pod Třemšínem roztočí podzimní klání běžkyň a běžců i v dětských kategoriích. Běh krajem Jakuba Jana Ryby nabízí běhy pro dospěláky, to není novina. Ale pro žákovské, juniorské kategorie, pro holky a kluky, slečny a jinochy to bude premiéra. O to větší pozornost je věnována přípravě závodu. Považte, v pozdně prázdninovém větru ve vlasech se rozvoní něco navíc! No přece body do celkového pořadí Brdského běžeckého poháru. A boj o status nejlepších běžců prakticky nejvyšších hor v celém šírém světě, to je výzva.

Informace a časový program naleznete na stránkách Brdského běžeckého poháru. Za pořadatele poznámku, registrujte se předem, lépe se pak plánuje a hlavně realizuje catering.

Saša Pavlišen a Petr Butzke

P.S.
Podívejte se na ilustrační foto, pro tyhle děti běh po louce a lesem má cenu uspořádat!!!!

Fotky z loňska


Jsou prázdniny, no a co, běhá se!!!

Výsledky: 10000 m, 5000 m, maraton

Je to trochu jiné běhání. Teď si opravdu nevymýšlím, po čtyřiceti letech jsem se odvážil zaběhnout si závod na dráze. A bál jsem se, pokorně. Jenže, připomenout si to, co uměl Emil Zátopek, to co se mu povedlo v Helsinkách na olympiádě v roce 1952, to byla výzva. Na Emilův výkon jsem se tedy necítil.. Ale ta touha, zase na dráze, trocha nostalgie, tenkrát, před těmi čtyřiceti lety, to jsem byl dorostenec, tartan byl jen na Strahově, na Rošičáku a na Dukle. Na stadiónu na Děkance si pamatuju škvárovou dráhu. Dovedete si představit běžet na škváře po dešti v bílém dresu? Ty škvárový černý fleky co tretry nastříkaly na záda prostě vyprat nešly. Dráha, v porovnání se závody na Brdech a okolí má svá specifika. Strejda Garmin po doběhu zahlásil „ascent“ a „descent“ nula metrů. To překvapení! Prostě ta dráha je postavená na totální rovině. Z toho stadionu Na Děkance asi u těch děkanů úplně odvázaní být rozhodně nemohli, protože dřív, hodně dříve, tu byla vinice. A ta poskytuje jiná potěšení, nežli lítat na oválu dokola a dokola. Ale, Královské Vinohrady taky nebývaly noblesní domy…

A po jarním rozběhu Brdského běžeckého poháru, to si představte, bahno, nic, šutry a kořeny na trati, nic, trháky do kopce, seběhy o život, nic. Tartan pod nohama, na těch nohách botky závodky, tretry dávno odvál čas, potlesk a povzbuzování z tribuny po každém čtyřistametrovém okruhu, zrychlí to, aspoň na rovince kolem té tribuny. Žádný sólo běh ve stylu ztracen v lesích. Co nezklamalo, to bylo sluníčko. Hřálo z vrchu, tartan topil zespoda. Horko v lese a na loukách poskytne občas milosrdný stín, dráha tohle neodpouští. Ale, noblesní společnost chlapíků veteránů, a i z daleka přijeli, z Opavy, Břeclavi, lán světa. A ti chlapíci jsou našláplí na maratón, ta pětka byl rozklus. Je jim podstatně víc než dorostencům, než juniorům, i M60 jsou pro ně cucáci. A proč, aby si připomněli Emila Zátopka, běžce, který dokázal na olympiádě ve finských Helsinkách během týdne vyhrát tři závody. Dnes to zní neuvěřitelně, desítku, pětku a maratón. Trošku se to i zjednodušuje, zapomíná se, že na pětku byly rozběhy.

Prostě neuvěřitelná porce safra kvalitních kilometrů. Stálo to za to o tomto výkonu zase mluvit. Fenomenální běžec, nenechá po sobě stopu jako ten kdo namaloval Monu Lisu. Ale jsou výkony, na které by se nemělo zapomínat. Běhání mám rád a ti chlapíci zjevně taky. Dává nám všem výzvy, a ty nás ženou dopředu. A to je dobře, protože se zase na závodech potkáme a popřejeme si, aby nám to běželo.

P.S. ….na dráze jsem pětku běžel poprvé v životě, mám dnes osobák. A taky důvod ho zlepšit!

Takže v Žebráku a pak hned v Bezděkově pod Třemšínem v těch botkách závodkách, a přiveďte děti vnoučata i pravnoučata!!! Jak se to říká? Cesta je cíl…..

Petr Butzke


Sobota bez závodu Brdského běžeckého poháru, ale nuda to nebyla.

Po deštivém pátku doručil Český hydrometeorologický ústav závodní počasí. V sobotu proběhly jiné závody než pohárové. Po několika letech obnovený běh na Javorovou skálu v režii Jana Pejši. Po trase, která téměř vynechala silnici, lemovala historické cesty v polích s kamennými tarásky, a stoupala a stoupala až k metě 723 m. n. m. na Javorové skále. Víte, že vrchol Javorové skály je vidět z Orlova nebo z Kazatelny? K tomu bezchybné značení trati, pochybnosti o správném směru běhu nemohly nastat. Poctivých šest kilometrů do kopce, nádhernou krajinou, přesně takovou, kam se člověk rád vrátí. A v pivovaru Vítka z Prčice vynikající pivo a vlídná obsluha. Celému týmu Honzy Pejši patří poděkování.

V Příbrami se jela větší akce, celorepublikový závod v triatlonu. Bakterie v rybníku Novák zkomplikovaly plavání, ale z pohledu diváka, bylo co sledovat. Na trati se míhali i borci, se kterými se setkáváme na našich závodech, dali si tu trojkombinaci plavání, kolo, běh. A tak pro doplnění nálady jenom pár obrázků.

A v úterý, to se sejdeme v Lochovicích a zase poběžíme, vzhůru, jak jinak!

Petr Butzke


Zimní a jarní individuální běhy – poslední ozvěna.

Jediný sponzorovaný závod individuálních běhů pro dospěláky, běh kolem Třemošné se uzavřel. Je před námi jen předání voucherů těm, kdo si vyběhli pomyslnou bednu, komu to virtuálně cinklo. Pro připomenutí, běh byl sponzorován firmou Mayás Salads and Specials. Pro medailové pozice ve všech kategoriích je sponzorským darem sympatický voucher na skvělý salát.

Jak vouchery předáme? Něco jsem předal v Chaloupkách něco v Jincích během víkendu. Pro ostatní budou do konce června k dispozici v Cowárně po telefonické domluvě.

Soubor s výsledkovou listinou zde.

Petr Butzke


Liteň v dešti i ve slunci.

Konečně se dostalo i na dětské kategorie, úvodní závod Brdského běžeckého poháru!!! Měl to sice být zimní závod, ale květen skoro šlape zimním měsícům na paty. Síla vůle pořadatelů překonala nepřízeň osudu. První body a setkání po dlouhé zimě. Rosteme a posunujeme se v kategoriích, a najednou to necinkne na bedně… Věřte, to v tuhle chvíli opravdu nevadí, běhejte závoďte, fazóna přijde! Každý další závod je výzva a šance nechat nohy běžet až pod oblouk v cíli!

Hlavní závod běhu Litní a zámeckým parkem měl s počasím smlouvu od extrému do extrému. Start v prudké přeháňce, cíl v ostrém slunci. Volba obutí, loterie jako na závodech F1 v Monze. Krosovky byly asi lepší volba, silničky prostě nedržely stopu.

Letošní první hromadný, byť genderově oddělený, start. A to překvapení, běžet v balíku, trochu loktovačka, skoro jsme na to při bězích s poezií osamělého běžce zapomněli.

Velké poděkování je tu na místě, Standovi Krtkovi a jeho týmu za přípravu tratě, za získání sponzorů. Týmu 4timing za časomíru, všimli jste si, že výsledky máte na mobilu on line?

Příští neděli, 6.6. v Cerhovicích, dětské závody, dospělácké závody, nazujeme krosovky a zase poběžíme…

Petr Butzke

Tuháčkův běh v Chrástu neupadá v zapomnění.

Letošní sezóna je poznamenána zrušenými závody a přesuny termínů. Vzpomeňme Tuháčkův běh v Chrástu. Nádherný závod v kouzelném areálu na Valše u Chrástu zaznamenal již druhý výpadek v letité historii.

Bylo by nezodpovědné, nechat fanoušky v pivním kempu v Oslí ponechat bez dávky adrenalinu. Letos tuto zodpovědnou úlohu na svá bedra převzali Péťa a Milan Tuháčkovi a poponesli vlajku krásného závodu k dalšímu účastí nabitému ročníku.


Penzion Cup - opravdu běžíme

Foto od Karolíny Šejnové aktualizováno 17.5.

Prostě mi to nedá, protože jsme se dnes sešli, bylo to po zimě, po individuálních závodech, něco jako masopust, hody anebo jízda králů.

První uskutečněný závod Brdského běžeckého poháru!

A protože brdského, tak to nebylo pro slečny z nedělní cukrárny, naplnilo to všechna očekávání, která „crosscountry“ má za dvě stovky startovného nabídnout. Při náběhu do druhého kola bylo jasné, kdo teprve vystartoval, a kdo už láme druhé kolo. Patina na dresu a blátem zacákaná záda velmi jednoduše rozlišila startovní pole. Při průběhu loukou před cílem po kotníky ve vodě by se hodilo pádlo a kánoe, a kdo hledal suchou stopu, tak neuspěl. Tady platilo jen jedno, běžím, voda nevoda, bahno nebahno. Jako bonbón ta louže na konci louky, šlápnout doprostřed a trefit ji na komoru, to byla poslední tečka. Cílová brána, byla na dohled, poslední smáčkutí vůle, zněl i potlesk a povzbuzování kamarádů, a potom to poslední odplivnutí za čtečkou čipů.

Jsou závody, které v paměti zapadnou, Penzion Cup to, alespoň pro letošní sezónu určitě nebude. I vyhlášení výsledků bylo, žádné diplomy emailem, medaile na krk, a něco navíc, zkvašená jabka, pivka.

Nashle v Bohutíně na hřišti, nezapomeňte plavky a ručník, voda v nádrži je už odražená, ideální na koupačku!

Petr Butzke

Foto: od Luboše Tomana

Výsledky v pdf: Celkové, kategorie, záznam doběhu, doběh 2. část


Zima je po tomto víkendu asi za námi a poslední nadplánový individuální příbramský běh je připraven!

Je fakt, že někdo se s těmi lyžemi nemůže rozloučit, jinej zase ještě volí tříčtvťáky a radši, pro jistotu, rukavice v kapse a neprofuk kolem pasu, jaro je nesmělé, a když se to potká, vypadá to asi takhle.

Je to nad plán, květnový individuální běh, v čase, kdy se rozebíhá body vonící sezóna. Ale…nezaběhnout si nejvýživnější úsek Brdské 25 jako přípravu na kterýkoli závod je prostě škoda. Závod, je jako jediný sponzorován, a to vouchery Mayás, Salads & Specials v Benešově ulici v Příbrami.

Po tom, co se objevily v Brdech v posledních dnech, neuklizené značky po jakémsi závodě, jsme se rozhodli neznačit. Tradiční doporučení – vytištěnou mapku sebou!!! Trasa květnového běhu je návodná. Jsou pouze 3 místa, která by mohla mást, tak popis.

Místo první: prudká odbočka vlevo nad Obecnicí: běžíš, Orlov za zády, už chvilku ztrácíš výšku a dobíháš na křižovatku lesňaček, prosvítá konec lesa a na stromech lehce napravo jsou žluté pruhy lesáckých značení, tam zatoč prudce doleva do kopce (nejsevernější bod na mapce).

Místo druhé: běžíš furt do kopce, nabíháš do Třemošenského sedla, je tam hromada chrastí, běž cesta necesta, po 10 metrech nabíháš na pěšinu doprava, lehce to začne klesat.

Místo třetí: po 40 metrech jdi po cestičce za levou rukou a nabíháš na lesní cestu vedoucí (jak jinak) vzhůru. Zbytek je pohlavních cestách. Komentáře ke stoupání Třemošnou by zasloužily samostatnou kapitolu. A výrazivo jako „síla“, „maso“ a „kdybych to byl býval věděl …“ si určitě doplníte něčím výživným z vlastní zásoby kleteb.

P.S. … až to oběhnete od Fabiána k Fabiánovi, tak ta značka zákaz zastavení pro vás neplatí…

Petr Butzke


Přišel čas zúčtování se „Zimou 2021“ – kapitola první – běh na Vojnu.

Konečně se začaly objevovat přihlášky k závodům bez doušky „Zrušeno“, nebo „Přeloženo na…“ . Nastal čas uzavření příbramských individuálních běhů „Zima 2021“.

V sobotu jsme odstrojili trasu na Padáku, uklidili jsme všechny značky a posbírali spoustu nepořádku kolem, byl toho plný pytel.

Postupně budeme zveřejňovat výsledkové listiny jednotlivých individuálních závodů a rozesílat diplomy medailistům.

Jako první je na připravena výsledková listina běhu na Vojnu. Celkem toto nádhernou a těžkou trasu běželo alespoň jednou 32 závodnic a závodníků. Na Vojně se opravdu vystřídalo zimní a předjarní počasí, které upravovalo povrch trati v celém rozsahu, od mrazu a sněhu, přes zmrzlé bláto, rozmrzlé bláto, uschlé bláto, od lesáků rozježděné bláto…

V krátkosti alespoň vyjmenujme vítěze jednotlivých kategorií:

Traťový rekord vytvořil příbramský Jan Skalička, (muži do 39 let), časem 34:11 min.

V kategorii ženy do 44 let nejrychleji trať prolétla Pavla Hendrych Jírová, Matka na útěku, (53:07).
Kategorii žen do 54 let reprezentovala Petra Stibalová, Broumy, časem 44:14 min.
O kategorii výš nejrychleji běžela Stáňa Hartmanová, Vorvani Příbram, 52:00 min a v další kategorii zvítězila Dana Svobodová, Pivovar Zlosyn, časem 55:45.

V kategorii mužů do 49 let nejrychleji běžel Marian Valek, Kerteam, (39:05),
v kategorii mužů do 59 let zvítězil Jirka Turek, Chaloupky, (41:34),
v kategorii mužů do 69 let dominoval Petr Dvořák, Vila Rusalka, (42:19),
v kategorii nejstarších borců, jak jsme zvyklí, Jan Svoboda, Pivovar Zlosyn, (55:45).

Výsledky Vojny v pdf

Vyhodnocení dalších závodů, Padák a Sázky-Háje přijde v nejbližších dnech.

Honza Svoboda, Petr Butzke a Jan Hostička


Trať na Padáku ožila!!!

V prvních dnech meteorologického jara proběhli trasou na Padáku první běžci.

Tříkolovou trať jako první ochutnal Jan Pejša. Zatím drží i tříkolový traťový rekord časem 42:30 min.

Na dvoukolové trati aktuálně figuruje na 1. místě Aleš Novák z Občova časem 29:47 minut.

Výzvu, že jednokolová trať je určena i zdatným dětem v doprovodu zdatných rodičů, využila Anička Fousková, krásným časem 19:49 hodila rukavici dětským závodníkům.

Po podzimu a zimě bez sportovních akcí, je individuální jednokolový závod i pro dětské kategorie na Padáku velká výzva. Je potřeba utrhnout oči od monitoru, natáhnout legíny, přesvědčit taťku a mamku, protáhnout krok a běžet a běžet.

Zdraví Honza Svoboda a Petr Butzke


Zdravím všechny běžce.
Dnešní krásné počasí mě vytáhlo do Hořovické Dražovky s úmyslem zaběhnout si individuální závod. Z prvu jsem musel okruh absolvovat na kole, jelikož jsem to ještě neběžel. Po odjetí okruhu na kole jsem se pustil do pomyslného závodu. Musím uznat, že okruh jsem měl za lehčí, ale tempo při sólo běhu vede k nekontrolované akci, teda aspoň u mě a začátek jsem tak trochu přepálil a co následovalo si každý z vás dokáže představit.

S výsledkem 38:53 jsem tak nějak po těch chybách spokojen, ale asi si to půjdu zaběhnout ještě jednou. Třeba se zadaří nějakou tu minutku odpárat.

Přeju vám všem hodně štěstí v běhání a hlavně bez úrazu.

S pozdravem Jiří Müller.


Za krásami tochovického Podrejží.

Domluva byla jednoduchá, před desátou v Tochovicích.
Informace o stavu trati nám, a vlastně všem ostatním, včetně doporučené výbavy, dodal Petr Kyselý.
Trochu nám posvítilo sluníčko a my se osvěžili nádherným během.
Hanka napekla buchtu, navařila čaj, co chtít víc...
Na obligátní párek si nikdo ani nevzpomněl.

14.11.2020 Tochovice Ahoj Petr



Datové podklady: Jarda Dražan. Vizualizace dat: