Brdský běžecký pohár

Jak brdští běžci vyrazili do Plzeňského kraje....

Minulou sobotu se sice nekonal žádný závod brdského poháru ale skupina běžeckých nadšenců kteří se poháru pravidelně zúčastní nechtěla zahálet a vyrazila do Plískova na pěkný kros který pořádá Jiří Ekl Běh Bukovém. A udělal nám velikou radost když nám sdělil že by rád příští rok svůj závod zařadil do našeho poháru Počasí bylo úžasné vzhledem k tomu jaké je datum v kalendáři možná i proto se těmto běžcům velice zadařilo. Svoje kategorie vyhráli Dana Svobodová, Petra Stibalová, Honza Svoboda Jirka Turek i Roman Kohout ( ten měl dokonce premiérové vítězství v kategorii) a druhá místa obsadily Milada Bartošová a Ivana Rosolová a třetí příčku obsadil Pepík Průša. Ještě stojí za zmínku 4 místo nejstaršího účastníka Pepy Kněžourka ročník 1939 a také 4 místo Karla Bělohlávka v kategorii veteráni 40. Část běžců a běžkyň si po závodě zchladili těla v místní nádržce. A teď hurá na další závody našeho brdského poháru.

Za výše zmíněné a účastněné Jirka Turek

---

Jak jsme vyhráli Berounku

Běh je fenomén, běhá se do dáli, do kopce, dokola, daleko, to pomalu, anebo blízko, a to rychle. Běhá se v dresu, v oblíbeném triku, za tělovýchovnou jednotu, za jednotu sokolskou, za hasiče2, nebo jen tak, za Lidl anebo za Eurokoberce, za sportovní klub anebo partu. Je jedna parta na Brdech. Ochrannou známku, copyright a nápad, že vznikla, má Saša. Saša Pavlišen. Parta se jmenuje Brdská smečka. Tohle povídání bude o běhu krajem Oty Pavla, krajem, kde se potkávají ryby. Krajem, kde nacházeli, v těžkých válečných časech, smrt krásní srnci, aby svými těly zachránili jiné. Krajem, kde najdete hospodu U rozvědčíka. Saša k Berounce taky chodil s tátou na ryby, potkávat se s vodou. Potkávat se s tichem řeky, potkávat se sám se sebou. To se potom nosí někde uvnitř až do konce bytí. Berounka je srdcovka. Pro Sašu určitě.

Závod štafet kolem Berounky je o šestici běžců. Startuje se v Újezdě u Svatého Kříže a cíl čeká v Radotíně. Něco přes sto a dvacet kilometrů s vodou, kolem ryb a krásných srnců.

Saša letos dal dohromady úžasnou partu, běžce par excellence, atlety a triatlonisty, běžce, kteří když běží, tak jim v české kotlině moc lidí nestačí.

Lukáš Pazdera, Geron Stewart, Roman Bonk, Petr Švarc, Viktor Šinágl, a samozřejmě Saša.

Saša ráno v Újezdě závod pro Brdskou smečku rozbíhal. Hned po stu metrech se mu podařilo zakufrovat, a to byl fakt dobrej začátek. Nebyla to první komplikace. Původně v sestavě figuroval příbramský Standa Karas, ale toho dva dny před závodem skolila viróza a shánějte narychlo běžce, aby mu to zapadalo do plánů. Skoro neřešitelné. Náhody pomáhají připraveným a Sašovi bliklo štěstíčko. Saša brnknul Lukáši Pazderovi, elitnímu triatlonistovi, chlapíkovi, který dvakrát vyhrál extrémní zimní triatlon. A Lukáš kývnul, jako že jo, proč ne.

Ten fakt dobrej začátek, zběhnutí z trati a de facto mírné zkrácení hned v první etapě, to samo o sobě přineslo souboj s lepším já. Byla tma, nikdo to neviděl, jenže když začne hryzat svědomí, nedobře se dýchá. Saša to, podle regulí, nahlásil, rozhodčím a byla z toho patnáctiminutová penalizace. Pěkná darda, protože na čele závodu se hraje o sekundy, patnáct minut, to je věčnost, vzdálenost o parník, která může posunout bednu daleko do mlhy. Fair play je fair play, je cennější než výhra, i když je mnohem těžší to přiznat než o tom moralizovat.

Brdská smečka ale i s tímhle handicapem letěla jako s větrem v zádech, odhady časů předávek se podcenily, a tak Geron se ještě producíroval v teplákách na druhé předávce a Lukáš Pazdera už finišoval svých dvacet a něco kilometrů, které měl čerstvě uložené v nohách. Nastal fofr, servat tepláky přes boty, kdy se nohavice zadrhnou o podrážky, ten hadr teď nejde stáhnout ani tam, ani zpátky... ještě že Geron nedolaďoval formu na kadibudce. Celé se to zrychluje, Geron umí maratón ke dvěma hodinám třiceti, a odhad jeho doběhu opravdu nesedí s příjezdem Romana Bonka na další předávku, nervy zapracují, je to na posrání. Jak to Roman nakonec stihnul dorazit včas na předávku je tajný, ale naštěstí nikde nepotkal policajty. Předposlední úsek patřil Petrovi Švarcovi.

Nikdo nevíme, jak to Petr dělá, nevidí, neslyší, běží. A rychle. Kdyby nedobíhal s pěnou u huby, vypadalo by to, že je nataženej na péro, ale on to prostě má v hlavě srovnaný jen se kouká dopředu, a tam taky běží. Poslední předávka, celkově zatím na druhém místě, Viktor vybíhá tempem jako na jednu jedinou míli, z kapsy mu vypadnul gel. Nejde doběhnout, mávne se rukou, gel sem, gel tam. Závod je závod. U kritických situací mívají strážní andělé těžkou šichtu. U sportu se zase nadře štěstíčko, co má přídomek posraný. Viktorovi spadly přes cestu šraňky. Pod vlak se skákat nevyplácí a ani nesmí. A tady to štěstíčko zaúřadovalo. Pod tratí je podchod, je to sice rozhozený rytmus a tempo, ale může se běžet. Deset kilometrů před cílem je Brdská smečka na tom místě, které by mělo neexistovat, protože o kousek není první. Viktor běží, štěstíčko za zády a zbytek smečky začíná hypnotizovat stopky. Rodí se překvapení, bomba a úspěch. V cíli není nikdo, kdo Berounku zvládl rychleji. Brdská smečka letošní Berounku vyhrála! Nejrychlejší parta ze sedmdesáti týmů. Nadšení obrovské, Brdská smečka nepřišla na start jako favorit. Že to je na dobrý výkon, to bylo bez pochyb, ale první místo, o tom se radši a úplně nahlas nemluvilo. A tak se splnilo Švarcíkovo heslo, radši mrtvej nežli druhej. Nikdo se loučit se světem nemusel. Znalcům to bylo jasný, že je první místo je ve hře. Saša, okouzlenej, nadšenej a jako obvykle dojatej k slzám. Měl proč, za to fair play opravdu hodně. Tu vyhranou cenu ukazoval doma i kočkám přede dveřmi. To už byla tma a vítězství řádně oslavené. Kočky měly pochopení, mňoukly a ocenily ten výkon, jak by ne.

Petr Butzke

---

28.10. - Králodvorský čtverec

---

Již tuto neděli Běh pro republiku u Památníku Vojna

Běh pro svobodu a demokracii.

Již tuto neděli 22. října 2023 se opět uskuteční Běh pro republiku v okolí Památníku Vojna. Běh se koná při příležitosti 105. výročí vzniku ČSR. Každoročně připomíná osudy lidí uvězněných v táboře Vojna a v dalších komunistických lágrech.

„Vítězové se mohou těšit na originální cenu „ArtRun“, vyrobenou ze dřeva a ostnatého drátu,“ říká Josef Hovorka z Volunteer Team Příbram.

Letos si běžci připomenou válečného hrdinu, generála Rudolfa Pernického (držitele Řádu Bílého lva), který byl vězněn 11 let.

Mnozí z vězněných se často ocitli na útěku a museli běžet, proto pořádáme běh svobody a demokracie. Bude připraven okruh Vojna – Žežice – Lešetice – Vojna v délce 5 km (pro děti 200 m).

V letošním roce je opět zařazena procházka na 5 km, kterou je možné absolvovat s rodinou, přáteli nebo se psem. Registrace do všech závodů pro děti i dospělé jsou možné online na stránkách běhu behprorepubliku.blogspot.com nebo v den konání akce.

Běh pro republiku se koná pod záštitou prezidenta České republiky Petra Pavla.

Josef Hovorka
Volunteer Team Příbram

---

Ještě žijící legendy všech legend

Hvězdy, které se dotýkají hvězd. Známé tváře z fotografií všech sportovních novin a časopisů. Osobnosti, kterým se staví pomníky a kteří již při startu zažívají bouřlivé ovace a nekončící potlesk v Česku i zahraničí.

Kéž by něco z toho bylo skutečné a pravdivé.....

Prostě partička běžců, které pomalu nikdo nezná a jsou rádi, že závod dokončí ve složení: Pepa Leitner, Honza Hoštička, Jan Kutnohorský a Roman Kohout se náhodně setkala a zúčastnila závodu Kopců v Dobřichovicích. Přítomni byli i Pepa Vitásek a Honza Pejša.

Tento závod na věčné časy popsal a zaznamenal.
Josef Leitner

---

Běh v Bohutíně u hřiště Litavanu

Fotky z Bohutína: Václava Bužka a Miroslava Vondry, od Martina Fábery

Brdský běžecký pohár dneškem vstoupil do finále, kdy se začíná lámat chleba. Body se po každém závodě přesýpají sem a tam. Začíná jít do tuhého. Bodovaných závodů totiž zbývá jako prstů na ruce. Bohutín nabízí rychlý závod, s přechody od asfaltu přes štěrk, šotolinu přes louku co na ní v noci hodují divoká prasata. Při tom hodování ji bez uzardění obrátí naruby.

Po každém závodě, a to si musím přiznat, mám nejradši pohled na fotky, na kterých mi to sluší, ideálně na bedně. Nechybí porovnání výsledků s loňskem, předloňskem, jak doběhla Jana a Michal, jestli jsem je dneska předběhl, nebo mi natrhli záda. Ale závody BBP jsou o něčem větším než o narcistním pohledu na svět kolem sebe. V Bohutíně přišlo na start dětských závodů 158 dětí. 158 atletických nadějí, které se ráno neválely v pelechu, které někdo dopravil do Bohutína, pak jim pomohl připravit se na start toho nejdůležitějšího závodu, někoho kdo jim fandil a kdo jim po závodě hodil přes záda bundu, protože přes hřiště v Bohutíně se proháněl studený vítr. A taky někdo vyznačil tratě, připravil medaile, diplomy, změřil výkony. A to se partě Vaška Bužka a partě 4timingu povedlo. Děkujeme.

Petr Butzke

---

7.10. Běh Bohutínem

Výsledky: Děti, Celkové, kategorie, časy kol

web závodu

Fotky: od Václava Bužka, Mirka Vondry

propozice, mapa okruhu, přihlášky, Fotky 2021

---

Hořovický cvoček v prvním říjnovém dnu a ve slunci

Je říjen a slunce chodí každý den trochu blíž kolem Písku anebo Budějic, tlačí se každým dnem dolů k jihu. Hořovický cvoček se běžel ve slunci, co se kloní k jihu už potřicáté sedmé. Cvoček, to je závod pobloudilých romantiků a běžeckých snílků. A taky těch co vědí, že kros není závod pro bábovky, zvlášť když ty bábovky mají v nohách včerejší běh v Příbrami. Cvoček je závod hvězd a stálic Brdského běžeckého poháru. V Hořovicích mají navrch opravdové stálice, ty totiž v tom zasnění nevnímají včerejší výkon. Rozběhnout nohy a tělo po sobotě, i když je to ke slunci, jenže dost do kopce, to chce zapření, a taky „kdybych to byl býval věděl“ se tam mihne, jenže každý ví do čeho jde. Rozběhnutí je trochu jako začátek křížové cesty. Než se pěšina narovná trvá to, a pak už jen podzimní les a louky, velbloudí hrby nad Komárovem, a zase nahoru, zase dolů a naposled nahoru, a dlouho, než seběh pustí nohy tlouct do malého kousku asfaltu silnice až ke garáži u hořovického Domečku. Tam pan Hostička nafilmuje to defilé vůle na záznam doběhu. A pak se rozvalit na trávu pod bednou, jen vítr lehce dosouší zpocené vlasy, na bedně se za potlesku a hlaholu těch ostatních vystřídá skoro každý. Vystřelí se pár špuntů a kdyby roznášeli pivo, dalo by se smát a klábosit až do večera. Pořád by bylo o čem povídat, o botách co se v nich běhá rychle a bez únavy, co kdo vbrzku poběží, kde se běželo a jak do toho to slunce lehce z jihu svítí.

Petr Butzke

Výsledky v pdf: Celkové, kategorie

Fotky: od Petra Touška, od Míry Sedláčka

---

Běh města Příbrami, 30. ročník

První fotky od Karolíny Šejnové

Celý týden, den po dni, od pondělka do pátku slunce téměř žhnulo. Možná po ránu trochu mlhy a nízkých mraků, ale pak azurovo, výletně, na trenýrky, jen skočit šipku do rybníka. A když o to jde, když se má ta letní pohoda zopakovat, tak to kiksne. Třicátý ročník běhu města Příbrami se od nejmladších atletických nadějí rozbíhal pod šedými mraky, s dešťovou nadílkou. Klasik by se postavil mezi futra a jen by to komentoval tvrdě pravdivou větou „… a chčije a chčije…“. Že léto svůj širák opravdu odhazuje prozradí i první kulichy. Není to naschvál ani náhoda, je to o tom, že zatím, naštěstí, neporučíme, jako lidstvo, větru a dešti. Ani vlhké podmínky neodradily přes 240 dětí a obětavých rodičů přijít na Novák a závodit do roztrhání těla, zabojovat o místo na bedně, trošku to tělo seždímat a zkusit se smáčknout. Na hlavní závod 30. ročníku města Příbrami se mraky malinko zvedly a déšť si svoje popichování nechal na jindy. Na desetikilometrovou trať vyrazilo 79 běžců. Na poloviční pětku 55 paní a slečen. K tomu 12 štafet. Lidí běhalo kolem Nováku a Fialáku opravdu spousta. Nejrychlejší ze všech žen v tom jubilejním 30. ročníku byla Anička Karasová. Mezi muži si další úspěch v letošní povedené sezóně připsal Vojta Novák.

Třicátý ročník běhu v Příbrami si zaslouží i trochu pátrání v archívu. Ten úplně první Běh města Příbrami se běžel 1. října v roce 1994. Startovalo se u divadla, cíl a zázemí závodu byl mezi zimákem a plaveckým stadiónem. Závod nesl doušku „závod tří náměstí“. Trať vedla přes náměstí 17. listopadu, přes náměstí J.A. Alise na Březových horách a přes náměstí T.G. Masaryka ve staré Příbrami. Probíhalo se velkou částí města. Na doprovodném historickém obrázku je pro znalce Příbrami plánek. Už druhý ročník v roce 1995 přinesl změnu trati, běžely se čtyři okruhy v okolí bazénu a náměstí 17. listopadu. Ze jmen, která dodnes rezonují zprávami Brdského běžeckého poháru, figurují ve výsledkové listině Josef Vitásek, v kategorii mužů do 39 let, ve veteránech nad 40 let se zúčastnila legenda silničního běhu Běchovice – Praha, Vladimír Kříž, anebo zakladatel závodů v Hořovicích Jaroslav Vavřička, z žen, které dodnes občas na závodu BBP můžeme potkat si v tom prvním ročníku doběhla pro stříbro Karla Mališová. Příští rok Běh města Příbrami nakročí do další třicítky a dnešní hvězdy a stálice budou podle věku překračovat hranici, kdy stálice začne být legendou, ideálně pořád v rytmu, pořád v pohybu, pořád s nadšením, které běh umí nadělit.

Petr Butzke

---

30.9. - Běh města Příbrami - 30. ročník

Výsledky v pdf: Děti, štafety, Celkové, kategorie, časy kol, záznam doběhu

Plakát v pdf

---

---

POZVÁNKY POŘADATELŮ